Po konzultaci s MUDr. Zuzanou Vykutilovou, na které jsme se domluvily na zákroku, dostávám termín na čtvrteční odpoledne. Tedy za necelý týden. Žádná zvláštní režimová opatření před zákrokem nejsou potřebná, vyjma vysazení léků na srážení krve (pokud takové užíváte), alespoň 3 dny před operací.
Vstupní pohovor se sestřičkou trvá pár minut, měří mi krevní tlak, ptá se na léky, které užívám. Podepisuji, že jsem byla lékařem o zákroku poučena.
Po té přecházím do šatny před operačním sálem, kde si odkládám věci, na sebe si oblékám zelený obleček, nutnou roušku na vlasy a dostávám premedikaci. Pokud si vzpomínám správně, dostávám pít Nimesil na bolest a tabletu Lexaurinu. Uléhám na operační stůl. Sestra dezinfikuje obličej. Říká mi nahlas a dopředu, co bude dělat.
Přichází MUDr. Zuzana Vykutilová a kreslí na má víčka linky, kde povede řez. Zavřít oči, otevřít oči, kontrola a můžeme jít na to. Přiznávám, že zvědavě čekám, co se bude dít. Operace by měla trvat zhruba hodinu.
Do očních víček je mi vpíchnuto anestetikum. Překvapivě to nebolí, takže žádný strach. Od této chvíle necítím vůbec nic, klidně ležím.
První oční víčko se zašívá a jdeme na druhé. Není to bolestivé, není to nepříjemné, klidně ležíte a těšíte se, že už to budete mít za sebou a hlavně na to, jak prokouknou vaše oči a samozřejmě celý váš obličej.
Nyní cítím, jak se sešívá druhé oční víčko a za chviličku již dostávám na víčka náplasti. Pomalu si sedám a to je vše. Na cestu dostávám ještě náhradní „stripy“, kdyby se ty, které mám nyní na víčkách, odlepily. Lékařka mi klade na srdce, abych dodržovala klidový režim a odpočívala.
Mám po zákroku, vycházím ven a nasazuji si sluneční brýle. Popravdě necítím nic, co by se dalo popsat jako nepříjemné, byť mám obvazy. Překvapivě dobře vidím, sedám do auta a vy tušíte správně, že rovnou za volant a jedu domů. Sama jsem překvapená, jak to proběhlo hladce. Nechci to zakřiknout, tak čekám, až přejde anestézie a „přijde to k sobě“, jak se říká. Čekám a čekám. Stále nic – pouštím televizi, pohodlně se usadím a zase čekám. Večer přejde v klidu a v pohodě do noci. Druhý den ráno před zrcadlem prožívám překvapení, otok je minimální, spíše ho hledám, modřiny žádné. A tak to jde i několik zbývajících dní od pátečního rána do pondělního odpoledne, kdy jdu na vyndání prvních stehů.
Za týden se vracím na kliniku Dermaestet, kde mi vyndají další stehy. Pravé oko je nádherně zahojené a steh sestřička vytáhla, ani jsem nevěděla. Nu a levé oko, to, jehož víčko bylo horší, se trošku s hojením loudá, ačkoliv to nevypadá, steh se nedaří vytáhnout, tak počkáme dva, tři dny a pak to již půjde. Všechno chce svůj čas.
O tři dny později, tedy ve čtvrtek téhož týdne, vyndáme poslední steh na levém víčku. Hotovo. Nádherná práce, bez otoku, bez modřin, bez jakýchkoliv komplikací. Po týdnu jsem již zpozorovala, že se mi oči nádherně otevřely a obličej začíná doznávat změny.
