Opary mají většinou podobu bolestivých puchýřků, které jsou zpravidla naplněné čirou jantarovou tekutinou. Nejčastěji vás může trápit na rtech, v okolí úst nebo nosu. Klasické opary, se kterými se potká většina z nás, jsou způsobeny virem Herpes simplex (HSV-1).
Kromě klasického oparu (Herpes labialis), který je způsoben virem HSV-1, existují také další typy. Příkladem může být herpes genitalis způsobený většinou virem HSV-2 (postihuje pohlavní orgány) nebo pásový opar způsobený virem Varicella zoster virus (VZV) – virus dětských neštovic.
Virus se obvykle přenáší z člověka na člověka především slinami a kontaktem s nimi. První infekce probíhá většinou v dětském věku. Příznaky herpesu se objevují po 2 až 12 dnech od kontaktu s virem. Mezi tyto příznaky patří hlavně tvorba bolestivých puchýřů, které mají tendenci praskat a měnit se ve stroupky. Zároveň se může objevit zvýšená teplota, zvětšení uzlin poblíž oparu (nejčastěji krčních), únava a celkový pocit nevolnosti.
Po překonání infekce zůstává virus v těle latentní (nečinný). Ukrývá se v naší nervové tkáni doživotně. Opakované infekce, resp. reaktivace viru jsou pak spravidla způsobeny:
Ano, opar se přenáší z člověka na člověka nejčastěji slinami. Nakazit se můžete při polibcích, sdílení příborů, pitím z jedné sklenice nebo jiným kontaktem. Proto pokud víte, že vy nebo někdo z vašeho okolí má herpes, měli byste se přímému kontaktu vyhýbat.
První nebo opakovaná infekce oparem probíhá ve čtyřech stádiích. První z nich je prodromální stádium, které probíhá ještě před tvorbou puchýřů. Na rtech můžete pociťovat brnění, pulzování nebo pnutí. Jiné části obličeje mohou svědit nebo pálit. Následuje fáze zánětlivá, která začíná výsevem drobných červených skvrnek, ze kterých se postupně tvoří puchýře. Puchýře mají 2-5 mm a jsou naplněny tekutinou, která obsahuje viry a je tedy nakažlivá.
Léčba antivirotiky (mast nebo tablety) má význam pouze do stadia výsevu puchýřů. V pozdějších stádiích už nemá na průběh onemocnění vliv.
Třetí fází je fáze vředu, kdy během 4–6 dnů puchýře praskají, vysušují se, odhalují svou spodinu a způsobují bolest. Drobné puchýřky mohou splývat do větších a pokud se nacházejí v koutcích, mohou vás omezovat při jídle a pití vznikem bolestivých prasklin. Poslední fází je fáze strupu, během které dochází k hojení vysušené spodiny puchýře. Hojící se kůže je křehká a při pohybech rtů nebo mimického svalstva může praskat. V této fázi je nakažlivost nejnižší a trvá 3–4 dny.
V dnešní uspěchané době plné stresu není prevence oparů tak jednoduchá. Existuje však několik ověřených způsobů, které mohou riziko vzniku oparů a reinfekce HSV-1 výrazně snížit. Patří mezi ně například:
Bohužel stále neexistuje terapie, která by herpes definitivně vyřešila. Žádný lék totiž není schopen odstranit virus z nervových buněk, ve kterých zůstává po celý život.
Recidivující opary se většinou do týdne od vzniku puchýřů zahojí i bez léčby. Pokud by jste ale tento proces rádi urychlili a předešli nákaze vašich blízkých, můžete sáhnout po lokálních antiviroticích. Tyto léky mají většinou formu masti nebo gelu, nanášejí se lokálně a obsahují jako účinnou látku aciklovir.
Antivirotiká mají nejlepší účinek, když je léčba zahájena už ve stádiu prodromů. Léky urychlují hojení, zmírňují svědění a ulevují od bolesti puchýřů. Na tišení bolesti můžete v horších případech sáhnout také po volně prodejných analgeticích. Podpůrnou léčbou jsou dále adstringencia, která puchýře vysušují, urychlují jejich hojení a tiší svědění či bolest. Pomoci mohou také náplasti, které kromě jiného brání přenosu oparu. V případě, že si nevíte rady s terapií, doporučujeme vám kontaktovat naši kliniku.
V poslední fázi onemocnění se zvyšuje riziko tzv. impetiginizace neboli bakteriální superinfekce. Dochází tak ke vzniku strupu barvy medu, který nemá tendenci k hojení a dále se šíří do okolí. Je doprovázen bolestivostí, otokem a začervenáním v okolí. V tomto případě je nutná antibiotická terapie. V počátcích postačí ve formě masti.
Přestože je herpes labialis relativně častý, můžete se setkat také s jinými druhy oparu, které se liší nejen typem viru, ale také místem postižení a způsobem léčby.
Herpetická infekce může vzplanout také na povrchu nosu nebo na jeho sliznici. Diagnostika a léčba se ale výrazně neliší ve srovnání s oparem na rtech. Může však být nutná důkladnější aplikace lokálních antivirotik, aby nedošlo k poškození vašich sliznic.
Herpetická keratitida vzniká v případě, že je virus HSV-1 nebo HSV-2 reaktivován v rohovce. K příznakům patří kromě bolestivosti a pálení také pocit cizího tělesa v oku, fotofobie a poruchy vidění. Toto onemocnění se neobejde bez návštěvy očního lékaře. Hrozí totiž trvalé poškození zraku a je tedy třeba péče odborníka, který určí, zda postačí lokální léčba ve formě kapek a mastí nebo bude třeba komplexnější přístup, jehož součástí je i podání celkových antivirotik.
Genitální opar je sexuálně přenosá nemoc, která je většinou způsobena virem HSV-2. Toto onemocnění je velice bolestivé, někdy až invalidizující. Terapií je užívání celkových antivirotik a důsledná osobní hygiena. Velký přínos má znecitlivující gel, který pomáhá při močení. To je totiž při pohlavním oparu díky bolestivosti téměř nemožné. Během nákazy je také důležité vyhýbat se pohlavnímu styku pro zabránění přenosu infekce na partnera či partnerku.
Pásový opar je způsoben virem Varicella-zoster (VZV), který způsobuje i plané neštovice. Tento typ oparu má formu svědivých nebo bolestivých ložisek s puchýřky, které se řadí v pasu, obličeji nebo také na končatinách a ve vlasech – můžou se objevit prakticky kdekoliv. Léčba zahrnuje antivirotika a analgetika.
Opary jsou nepříjemným, ale poměrně častý monemocněním, které lze zvládnout bez trvalých následků a minimalizovat riziko jeho opětovného vzplanutí. Prevence hraje klíčovou roli, a pokud se opar objeví, existuje několik způsobů léčby, které mohou zmírnit projevy a zkrátit dobu infekce. Při častých recidivách se doporučuje imunologické vyšetření a eventuálně užívání léků na podporu antivirové imunity.
